Slovinsko – Triglavský národní park a pobřeží

V létě 2004 jsme s batohem na zádech procestovali část Slovinska – Triglavský národní park a přímořské pobřeží. Následující archivní článek je krátkou vzpomínkou na desetidenní cestu po neprávem přehlížené zemi u Jadranu.

Slovinsko

Moc pěkná země na jižním okraji Alp. Vysoké krásné hory, průzračná jezera, přátelští lidé. Z impozantního světa vápencových Alp jste za pár hodin na pobřeží Jadranu s výrazně středomořskou atmosférou. Do Slovinska jsme se vydali ve dvou, s batohy na zádech, s touhou slézt vysoké hory a potom relaxovat u moře. Inspirací nám bylo několik obrázků v časopise.

Jak do Slovinska?

Nejsme příznivci dlouhých cest v autobuse, i když to vychází o něco levněji. Nevlastníme takové auto, které by nás do Slovinska bezpečně dovezlo. A letecky je to o dost dražší. Se slovinským Eurodominem, což je jakási sítová jízdenka, opravňující k používání vlaků na určitý počet dnů (dny na sebe nemusí navazovat, lze použít bez příplatku i vlaky vyšší kvality EC, IC atd.), je na rakouských drahách 50% sleva. Ideální spojení je přes Salzburg do Jesenice, odkud je už jen kousek do Triglavského národního parku. Druhou možností je použít Jadran Expres, který odjíždí každý pátek do Splitu a ve Slovinsku zastavuje v Mariboru.

Čím se ve Slovinsku platí?

V létě 2004 byl stále ještě hlavním platidlem Slovinský tolar (SIT). V kempech a horských chatách je samozřejmě možné platit i v Eurech.

Jak se ve Slovinsku domluvit?

Nejspolehlivější je stará dobrá čeština. Slovinština je hodně podobná a s dorozuměním není žádný problém. Stačí do českých slov přidat nějaké to j a mluvíte-li pomalu, domluvíte se. Zvláště psaný text bývá zcela srozumitelný. Lze zkusit i němčinu, v Istrii je často slyšet italština. Jediný člověk, který uměl anglicky, byl majitel kempu v Izole. Nikde jinde jsme s angličtinou neuspěli. Dokonce ani na informacích na hlavním nádraží v Lublani.

 

Z cestovního deníku

1. denPo osmnácté hodině nastupujeme do rychlíku směr Linz, hodnotíme váhu batohů a s chutí konzumujeme hromady jídla připraveného starostlivými rodiči. V Linci přestupujeme na rychlík do Salzburgu. Zatím vše vychází podle plánu.

2. denNa hnusném nádraží v Salzburgu se dozvídáme, že vlak na Jesenici má hodinu zpoždění. Když konečně přijíždí, nedostáváme se dál než k záchodkům. Podobně narvané vlaky snad jezdí jen v pátek odpoledne z Prahy na Českou Třebovou. Rakouské železnice nás rozhodně překvapily. Tři hodiny cesty do Jesenice trávíme urputným slovním fotbalem. Ještě dnes se v noci budím a vymýšlím další slova začínající na A, nebo E. V Jesenici zalézáme do čekárny, natahujeme se na lavičky a na dvě hodiny si konečně pospíme. Ráno nás přivítá nádherným počasím. Přesouváme se vlakem do Bohinjské Bistrice, odkud už pochodujeme pěšky proti proudu horské říčky Sava Bohinjka a poté okolo Bohinjského jezera až do kempu Ukanc. Ještě nezbytná večerní koupel ve studeném jezeře a konečně můžeme jít pořádně spát. První dojem ze Slovinska – čisto, pohoda, nádherná krajina.

3. denOpět nádherné počasí. Od Bohinjkého jezera (525 m.n.m.) stoupáme ke Koče pri Savici a dále přes opravdu nekonečné serpentiny až nahoru k Domu na Komni (1520). Tam sbíráme síly a pokračujeme po krásné Slovinské transverzále přes planinu Lepa Komna až ke Koče pri Triglavskih Jezerih (1685). Moc pěkná horská chata, dokonce s pitnou vodou, což je v Julských Alpách docela vzácnost.

4. denRáno necháváme batohy na chatě a vydáváme se údajně nejkrásnější Slovinskou horskou túrou – Dolinou Triglavských jezer na Zasavskou koču (2071). Nádherné výhledy a pohádková krajina. Úzká dolina se sedmi ledovcovými jezery. Na Zasavské koče se k nám poprvé kazí počasí, je mlha a drobně prší. Obracíme se zpět. Cestou ještě fotíme kamzíky kozorožce, na Koče pri Triglavskih Jezerih vyzvedáváme batohy, jen zázrakem a díly šikovnosti Katky nezapomínáme pasy a vydáváme se opět přes krásnou planinu Lepa Komna na Koču pod Bogatinom (1513). Na cestu se opět počasí umoudří a na chvilku se i ukazuje sluníčko. Ale s příchodem na koču začíná pršet. Na Koče pod Bogatinom není pitná voda. Přicházíme za šera, koča je téměř opuštěná, lidé nejsou úplně příjemní, ve velké noclehárně spíme úplně sami, v noci prší a je bouřka. Ráno si docela oddechneme, že toto strašidelné místo opouštíme.

5. denDobré počasí nás zcela opustilo. Ráno přecházíme k zavřenému Domu na Komni (1520), kde se pod lešením schováváme před deštěm. Nakonec nasazujeme pláštěnky a dlouhé serpentiny dolů scházíme za bouřky a hustého lijáku. Sušíme se v Koče pri Savici (653). Pitná voda opět není zdarma k dispozici.

6. denDopoledne se počasí trochu vylepšuje. Běžíme do Bohinjské Bistrice na vlak a přes Jesenici a Lublaň se dostáváme do přímořského městečka Koper. Z vlaku vystupujeme nabalení v bundách, batohy plné mokrých věcí. Kolem chodí lidé v tričkách a kraťasech. Bereme autobus do Izoly, stan stavíme v kempu téměř za tmy.

7. denTeprve v noci jsme mohli plně docenit strategické umístění stanu přímo vedle rušné křižovatky. Po snídani na pobřeží se vydáváme na prohlídku nedalekého městečka Koper. Obdivujeme lodě v přístavu, necháváme na sebe působit jedinečnou atmosféru úzkých uliček benátsky laděného Starého města, koupeme se na pláži (sprchy i luxusní toalety, vstup zdarma). Odpoledne přejíždíme zpět do Izoly, opět prohlížíme sportovní přístav a necháváme se unášet atmosférou tohoto tichého přístavního městečka.

8. denRáno se přesouváme do městečka Piran, kde obdivujeme starý rybářský přístav, pozorujeme rybáře rozplétající sítě, procházíme se úzkými, památkově chráněnými uličkami, stoupáme nahoru na hradby a samozřejmě se koupeme v Terstském zálivu. Místní pláž má ale do luxusu pláže v Koperu ještě co dohánět. Moderní lázeňské centrum Portorož nás neláká a z prohlídky ho bez lítosti vynecháváme. Večer sledujeme západ slunce do moře na pláži v Izole.

9. denPo poslední snídani na molu u moře se s těžkým srdcem vydáváme na cestu domů. Autobusem přejíždíme do Koperu a po několika hodinách čekání vlakem do Lublaně. Tam máme šest hodin času, než pojede další vlak. Ano, vlaků ve Slovinsku jezdí málo a moc na sebe nenavazují. Ale zato jsou čisté, pohodlné a jezdí na čas. Katka obdivuje slušivé uniformy štiplístků. Prohlížíme centrum staré části Lublaně a po setmění sedíme v čekárně na nádraží. Vlak na Salzburg odjíždí přesně o půl dvanácté.

10. denAž na Slovinsko-Rakouské hranice vše v pořádku. Potom vlak nabírá hodinu zpoždění, přípoj v Salzburku nám samozřejmě ujíždí a čeká nás trochu komplikovanější cesta přes Linz, Summerau (okořeněná výlukou, vlak v Summerau naštěstí počkal), České Budějovice a konečně i Prahu. V Praze se rozcházíme unavení, ale spokojení. Stálo to za to.

 

Užitečné odkazy

http://www.slo-zeleznice.si – elektronické jízdní řády Slovinské železnice

http://www.slovenia-tourism.si – oficiální průvodce Slovinskem, kde můžete nalézt adresy a ceny kempů atd.

 

Užitečná literatura

Slovinsko – Výborný průvodce z edice „Marco Polo“ ze kterého jsme čerpali mnoho inspirace zejména při návštěvách přímořských městeček. Doplněn velmi užitečným cestovním atlasem.

Slovinsko – Faktograficky založený průvodce z edice „Globus“. Užitečné jsou zejména četné mapky měst.

Istrie – Česká mutace cestovní příručky „Nelles“ užitečná pro podrobnější informace o Slovinském pobřeží.

Slovinské a Chorvatské hory – Vynikající kniha s podrobným popisem jednotlivých horských túr.

Julské Alpy východ – Turistická mapa 1:50 000. Naprostá nezbytnost pro všechny, kdo to s turistikou v Triglavském národním parku myslí vážně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *