Jeden den v Jakartě

V indonéské metropoli Jakartě jsem byl pracovně a vyšetřil si jedno odpoledne na prohlídku města. Navštívili jsme s kolegou tři ze čtyř nejčastěji zmiňovaných turistických lokalit. A závěr? Víte co je v Jakartě nejhezčí? Letadlo na Bali.

Jakarta je město kontrastů. Ze špinavých slumů vyrůstají moderní mrakodrapy a v přeplněných ulicích se mačkají luxusní auta s rozpadajícími se tuk-tuky (tuk-tuk je jakási motorizovaná rikša, kapotovaná trojkolka s místem pro dva cestující).

Indonéská metropole nemá mezi cestovateli dobrou pověst. Nejčastěji bývá zmiňováno přelidnění, neustálé dopravní zácpy a neskutečné množství smogu. Ale to je Asie, ne? Tohle by mi tolik nevadilo, koneckonců je to bezpečné město s milými lidmi. Zásadní problém ovšem je, že v Jakartě není skoro nic k vidění.

Asi nejvýznamnější turistickou atrakcí je poslední Sukarnova erekce, jak místní přezdívají národnímu památníku Monas. Sjíždějí se sem autobusy se školními výlety z širokého okolí. Těžko říct proč. Z vrcholu betonové věže stojící uprostřed takřka prázdného parku je prý pěkný výhled na celou Jakartu. Pokud není zahalena smogem. Na výtah nahoru se ale čeká několikahodinová fronta. Na to jsme trpělivost neměli.

Monas Tower

National Monument Park

Nedaleko památníku Monas leží mešita Istiqlal. Patří k největším v jihovýchodní Asii a je přístupná i pro nevěřící psy. Potíž s mešitou Istiqlal tkví v naprosté absenci zdobnosti obvyklé u jiných velkých muslimských svatostánků. Zvenčí připomíná komunistický panelák, zevnitř větší školní tělocvičnu.

Mešita Istiqlal

Mešita Istiqlal

V Jakartě v podstatě neexistuje rozumný systém místní hromadné dopravy. V desetimilionové metropoli zatím nejezdí ani metro. V neustálých zácpách je pro místní nejefektivnějším dopravním prostředkem skútr, nebo slabá motorka. My jsme využívali buď klasické taxi nebi tuk-tuk. Modrých taxíků společnosti Blue Bird jezdí všude dostatek, jsou klimatizované, na naše poměry směšně levné a cena je vždy striktně dána taxametrem, takže žádné ojebávky. Exotický  tuk-tuk je v místní dopravě rychlejší, protože se ledaskde protáhne, cestující se ale nadýchá pořádné dávky smogu. Cena je smluvní a řidiči se vždy pokoušejí bledou tvář pořádně natáhnout.

Od mešity Istiqlal jsme se přesunuli do Starého města Kota Tua. Jde o malé náměstí obklopené několika malebnými uličkami a domy s koloniální holandskou architekturou. Kota Tua je jedno z mála míst v Jakartě, kde se dá normálně chodit. Na náměstí se dokonce půjčují barevná kola. Jasně, Evropan zná takové malé historické centrum z takřka každého okresního města, ale pro Asiaty je to atrakce jak Staromák.

Staré město Kota Tua

Park Taman Mini Indonesia Indah s replikami nejrůznějších tradičních indonéských staveb už jsme nestihli. Leží přes dvacet kilometrů od centra a na prohlídku bych si vyhradil alespoň půl dne. Je to snad jediné místo, na které bych se jel podívat při příští návštěvě Jakarty. Pokud jde o Monas Tower nebo mešitu Istiqlal, lze je bez obav vynechat.