Sjezd Divoké Orlice z Kostelce nad Orlicí

Když jsme přede dvěma týdny s dětmi sjížděli na raftu spojenou Orlici, zatoužil jsem po trochu chlupatější vodě a intenzivnějších zážitcích. Zkusili jsme Divokou Orlici z Kostelce do Albrechtic, jediný celoročně sjízdný úsek. A byla to dobrá volba.

Auto jsme zaparkovali v Albrechticích, nafukovací kánoi Pálava půjčenou jako vždy od CVOKů hodili na záda a z Týniště do Kostelce popojeli vlakem.

Děti jsme tentokrát nechali na prázdninách u prarodičů, zato s námi byl poprvé na vodě bruselský grifonek Phil. V průkazu původu má jméno Filip, ale říkám mu Phil podle drsného detektiva Phila Marlowa. Myslel jsem, že to bude nezdolný, odvážný a zvídavý chlapík. Zatím se ale směle staví jen k žrádlu.

Po nedávných deštích byla hladina v řece lehce zvednutá a příjemně to teklo. A podle četných čerstvě popadaných stromů se tu před několika dny musela přehnat pořádná bouřka.

Pohodové vodácké putování nám zatraktivňovaly četné peřejky a popadané stromy. A někdy i peřejky do padlých stromů. Ale zvládli jsme to, i když jednou to bylo jen o fous.

Phil to zpočátku pojal vyloženě sportovně – po první malé peřejce skočil do vody. Naštěstí byl na delším vodítku připoutaný k bezpečnostnímu lanu. Katka toho troubu protáhla pod lodí a vytáhla zpět. Pak se uklidnil a držel se v lodi. Když přišla trochu zpěněná voda, stáhl se pod sedačku a vykukovaly z něj jen fousy. Na klidnějších úsecích se zvědavě díval přes borty a toužebně koukal po plážích, které jsme občas míjeli. Za pár hodin si celkem zvykl a na voleji nad jezem v Albrechticích dokonce usnul.

Divoká Orlice z Kostelce do Albrechtic nabízí moc pěknou kombinaci klidnějších úseků, romantických meandrů a menších peřejek (zejména za vyššího stavu vody). Řeka se dá v pohodě zvládnout i s malými dětmi, pokud umějí alespoň trochu plavat a nebojí se lehce zpěněné vody. Zhruba 16 km trasy nám zabralo 3 hodiny čistého času.