S mapou a kompasem Žďárskými vrchy

Nedávno jsem na YouTube sledoval videa ze zajímavého ultramaratonu Barkley. Pět dvacetimílových okruhů Barkley se běhá jen podle mapy a buzoly. Překvapily mě videa, na kterých se někteří běžci přiznávali, že už po dvou mílích v lesích Frozen Head State Parku byli beznadějně ztraceni a museli závod vzdát.

Zavzpomínal jsem na svá (pionýrská i) skautská léta a rozhodl se to zkusit. Myslím orientaci podle mapy a kompasu, běhání ultramaratonů nechám až na krizi středního věku.

Vytiskl jsem mapu a fixou načrtl zhruba patnáctikilometrový okruh v lesích Žďárských vrchů. Striktně jsem se vyhnul všem turistickým trasám a stanovil si tři zásadní kontrolní body – skalní útvary Malé Perničky, Zkamenělý zámek a Velké Perničky.

Starý kompas za ta léta nečinnosti zatuhl, musel jsem s ním chvíli bušit o stůl, ale pak se naštěstí rozhýbal. Kéž by to tak fungovalo i s námi.

Žďárské vrchy samozřejmě nejsou Frozen Head State Park v Tennessee. Ale názvy obcí jako Pustá Rybná nebo Pustá Kamenice o charakteru místa něco prozrazují. Po lesích se tu dá bloudit hodiny a nepotkat ani živáčka.

Auto jsem nechal v Březinách a pak už mě čekalo zhruba 4,5 hodiny příjemného toulání zasněženou Vysočinou. A šlo to celkem dobře. Jen lesní pěšiny nebyly pod sněhem vidět, takže leckdy jsem chodil spíš po králičích stopách.

Malé Perničky, první kontrolní bod trasy

I když jsem několikrát zvolil špatný směr a muset se třeba pár set metrů vracet, nikdy jsem opravdu nezabloudil. Ani ten kompas jsem nakonec nepotřeboval.

Chvilkami se šlo docela pohodlně

Zkamenělý zámek, druhý kontrolní bod trasy

Velké Perničky, třetí a poslední kontrolní bod trasy

Pro srovnání přikládám ještě záznam skutečné trasy z Endomonda. Až na několik drobných odchylek se nachlup shoduje s plánem. A to jsem zhruba třetinu trasy šel mimo jakékoli cesty nebo lesní pěšiny. V noci by to asi bylo o dost těžší, i když dnešní LED čelovky dávají hodně dobré světlo.

Záznam skutečné trasy z Endomonda