S dětmi na kole po sochách Michala Olšiaka

Když jsem nedávno hledal nějaký atraktivní cíl pro výlet na kole s dětmi, narazil jsem na betonové sochy Michala Olšiaka. V okolí Žďáru nad Sázavou jsou k nalezení víc než dvě desítky nejrůznějších prapodivných bytostí, leckdy inspirovaných místními pověstmi nebo pohádkami.

Vybral jsem shluk soch v blízkosti rekreačních rybníků (Sykovec, Medlovský ryb.) v lesích severovýchodně od Žďáru a naplánoval krátký cyklistický okruh. Podle mapy měl mít 10 km, ve skutečnosti to bylo skoro 13 km, místy velmi těžkým terénem.

Auto jsme nechali v obci Tři Studně. Parkoviště před obecním úřadem je placené, celkem nás to překvapilo, tady dávají lišky dobrou noc, parkovací automat jsme tu nečekali. Místní cyklotrasa (4346 Fryšava – Sykovec) nás pak dovedla k prvnímu sousoší  – k Houbám (a pak že nerostou). Předtím jsme ale museli projet lesní cestu sjízdnou jen pro horská nebo treková kola a především přejet celkem prudký kopec nad Fryšavou.

Houby

Holky se pak usnesly, že to za takovou dřinu nestálo. Ale já trvám na tom, že stálo. Houby jsou prima.

Z Fryšavy jsme se vrátili k Medlovu. A tady to začalo být opravdu těžké. Cesta po zelené značce kolem Medlovského rybníku pro kola sjízdná není. Tak nezbývalo než tlačit a přenášet přes četné potůčky. Holky to ale zvládly parádně a bez reptání.

V osadě Yukon jsme našli další dvě sochy. Krbový mužík je prcek, ale Výr je docela impozantní. Vážně je to fešák, nemít tři metry a několik tun, hned bych si ho vzal domů.

Krbový mužík

Výr

Z osady Yukon jsme přejeli k rybníku Sykovec a opět, pěšina kolem rybníka je pro kola nesjízdná. Tlačili jsme kola přes kořeny, kamení, bažiny a dřevěné mostky. A holky opět bez protestů. Beru to tedy tak, že příště můžu naplánovat trasu v podobném stylu, případně ještě těžší.

Sochu Káněte jsme našli u hotelu Horník. Všechny sochy vlastně byly v areálech různých rekreačních objektů, možná je za tím nějaký obchodní model. Čekal jsem malé káně nenápadně sedící někde mezi pařezy, ale je to více než třímetrový dravec. A tváří se hladově.

Káně

Poslední sochu – Hejkala Pepina – jsme po kratším hledání objevili u jedné polozapomenuté restaurace ve Třech Studních.

Hejkal Pepino

Třináctikilometrový okruh nám nakonec zabral víc než tři hodiny a cestu jsme zakončili vynikajícím obědem v Krčmě na Náměstí. Holky nakonec nebyly za samotných soch tak nadšené, jak jsem čekal. Ale nám se s Katkou hodně líbily, jsou pečlivě vymodelované do nejmenšího detailu, citlivě zasazené do okolního prostředí a každá má svůj jedinečný výraz.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *