První plachtění na Lipně

Vždycky jsem chtěl plachtit na plachetnici. Jako kluk jsem hltal knížky Arthura Ransoma a svůj dětský pokoj vydával za kormidelnu zaoceánského škuneru. Jednou ze známek počínající předčasné krize středního věku je, že si dětské sny začínám plnit. A nejlepším parťákem při realizaci většiny nových nápadů je manželka Katka.

Jednodenní pronájem malé šesti metrové otevřené plachetnice jsme zajistili přes agenturu Noe’s sailing. Zážitek se jmenuje Lipenský pirát.

Chtěl jsem se teoreticky připravit a v knihovně si vypůjčil dostupnou literaturu. Zajistěte stoper a naviňte výtah na vinšnu, dočetl jsem se na jedné z prvních stran knihy pro naprosté začátečníky. Pak jsem knihu odložil.

Pracovník kapitanátu na Lipně byl starý mořský vlk. Rozvážně si napěchoval tabák do fajfky a poradil nám: “Zajistěte stoper a naviňte výtah na vinšnu.” Znalecky jsem pokýval hlavou a odrazil od mola. Kapitán na nás ještě volal něco o vinšně, stoperu a pitomcích, ale přes pleskání plachet ho nebylo neslyšet.

Ne, teď si vymýšlím, takhle to nebylo. Pracovník kapitanátu byl mladík s vizáží letního brigádníka. Během minuty nám ukázal jak vytáhnout a ovládat plachty. K celé teorii plachtění jen procedil, že na vodě to hned sami pochopíme. Závěrem zdůraznil, že se máme držet daleko od břehu, abychom nenajeli na mělčinu. Copak je někdo takový trouba, aby s plachetnicí najel na břeh?

Lipno je prý ideální jachtařská lokalita, protože tam téměř vždy fouká. A na podzim fouká pořádně, to ví každé malé dítě, když jde pouštět draka. Nám ale nefoukalo. Ani trochu. Čtyři hodiny jsme se plácali v naprostém bezvětří skoro na místě.

A když začalo lehounce foukat, najeli jsme na mělčinu! Vážně, asi 50 m od břehu jsme zabořili kýl do bahna a zůstali tam trčet. Sotva jsme se z toho dostali, tak o kus dál znovu. To byly nepříjemné chvilky.

Teprve potom začalo foukat rozumněji a mohli jsme se křižováním proti větru vydat z Lipna nad Vltavou směrem na Frymburk. S plachtěním se to zdá být jako s učením angličtiny. Naučit se základy je velmi snadné, ale k mistrovství je cesta dlouhá.

Asi po hodině, zrovna po obrátce na cestu zpět, foukat přestalo. Další dvě hodiny jsme se sunuli k přístavu jen silou vůle a v samotném závěru musela přijít ke slovu pádla.

Bylo to prima, ale příště půjčíme raději větší plachetnici s motorem.