Národním parkem Stolové hory

Ideálním výchozím místem pro jednodenní túru po nejexponovanějších místech Národního parku Góry Stołowe (Stolové hory) je městys (čti městečko) Machov. Říct, že Machov leží na konci světa, by bylo urážlivé a nepřesné. Ve skutečnosti je třeba za koncem světa zahnout doleva a vydat se úzkou kamenitou pěšinou přes hluboký les. Alespoň tedy podle map v telefonu Nokia. Kdybychom bývalého hegemona na poli mobilních navigací poslechli, sbírka balvanů nejrůznějších velikosti ve žďáreckém lese by byla nejspíš obohacena o zánovní Ford Mondeo, zašprajcovaný mezi dvěma vzrostlými smrky. Stolové hory naštěstí nabízejí řadu míst, kde lze Nokii s chutí hodit ze skály.

Z Machova už jde všechno jako po drátkách, hranici přecházíme bez povšimnutí a zanedlouho jsme v Bludných skalách (Błędne Skały). Vstupné činí šest Złotych a lze je zaplatit i v českých korunách. Poláci vás při přepočtu samozřejmě vezmou na hůl, ale kdo už se s nimi ve světě někdy setkal, toho to nepřekvapí a tak nějak s tím počítá.

Labyrint Bludných skal je prostě parádní. Návštěvu doporučuji především všem prostorově výraznějším (čti špekounům, tlusťochům, pupkáčům, břicháčům, atd.). V uzoučkých průrvách mezi skalami se beznadějně zaseknou a zůstanou tam trčet až do jara. Výborně. Nemohlo je potkat nic lepšího. Na jaře totiž vyjdou ven štíhlejší a šťastnější. Výrazně se jim zlepší kvalita života a stát navíc ušetří náklady na zdravotní péči.

Za Bludnými skalami pokračujeme po plochém temeni stolové hory Skalniak. Nutno ale zdůraznit, že pojmenování Národní park Stolové hory je spíše marketingové (čti bohapustá lež). Stolové hory přece známe z beletrie i seriózních cestopisů jako nepřístupná a tajemná místa, na kterých se vyvíjí uzavřený ekosystém. Temena polských stolových hor jsou nepřístupná jako … nepřístupná jako … temena polských stolových hor zkrátka nejsou nepřístupná. Být zajícem polním, asi bych si po vyhopsání na temeno polské stolové hory říkal, že tuhle brázdu traktorista zoral hodně zprudka, ale to je tak všechno.

Scházíme dolů do osady Karłów a dostáváme se k úpatí Velké Hejšoviny (Szczeliniec Wielki), zřejmě nejatraktivnějšího místa celého národního parku. A je tu opravdu šrumec. Odstavná parkoviště, stovky korzujících výletníků a desítky stánků se vším možným. V koncentraci píčovin na m2 může Karłówu konkurovat snad jen úspěšný obchodní řetězec Šmejd za 39,-. Znechuceně odcházíme a prohlídku skalního labyrintu necháváme na jindy. V tuto chvíli by vstup do jinak jistě impozantního bludiště obnášel zážitek srovnatelný snad jen s ranní tlačenicí v pražském metru.

Jen pár metrů pod Velkou Hejšovinou už je zase klid a za celou cestu zpět do Machova nepotkáváme skoro nikoho. Národní park Stolové hory nabízí atraktivní skalní labyrinty, malebnou přírodu a hustou síť turistických stezek. Kdo si ale chce jeho návštěvu opravdu vychutnat, měl by vyrazit v sychravý podzimní pracovní den. O letním víkendu je to tam k nepřežití.

mapa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *