Ladislav Zibura: Pěšky mezi buddhisty a komunisty

„O zemích, kam vyrážím, si předem nezjišťuji prakticky nic. Přiznávám, že to má i své nevýhody. Člověk se například může vydat poznávat buddhistickou kulturu do země, kde 80 % populace tvoří hinduisté. Dobrá práce, Ladislave!“

Ladislava Ziburu předchází pověst velmi originálního cestovatele a především skvělého baviče. Četné cestovatelské projekce, se kterými pravidelně objíždí celou republiku, mají dobré ohlasy a bývají beznadějně vyprodané. Po jeho druhé knize, Pěšky mezi buddhisty a komunisty, jsem tedy sáhl s náležitě vysokým očekáváním.

Možná by bylo logičtější sáhnout po první knize, 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale ta druhá se mi z Ulož.to stáhla dřív. Promiň Ládíku, tohle pirátství je mor.

Pěšky mezi buddhisty a komunisty se opravdu povedla. Jakkoli mám rád cestování i literaturu, cestopisy čtu jen zřídka, protože většinou bývají špatně napsané. Ladislav Zibura ale psát umí. Vypráví zajímavě a především vtipně (i když třeba Bill Bryson tuto specifickou disciplínu možná umí trochu lépe).

Navíc je mi velmi sympatický i autorův ryze pozitivní pohled. Až by se z vyprávění mohlo zdát, že na svém tříměsíčním pěším putování po zapomenutých oblastech Nepálu a Číny potkal jen samé dobré lidi.

„Prorážel jsem si cestu po chodníku na okraji rušné silnice a centrum Káthmándú brzy zmizelo za mými zády, aniž bych navštívil jedinou ze zdejších památek. Jako velkou ztrátu to ale nevnímám. Vždy mě totiž fascinovali především lidé a jejich život.”

Cesta to byla dlouhá, náročná a únavná. I samotné vyprávění se po časem stane lehce monotónním. Pak ale naštěstí přijde poslední vlastenecká kapitola. A právě skvělým epilogem si mě autor získal. Žijeme v nádherné zemi a občas je dobré podívat se daleko do světa, aby si to člověk uvědomil.

Nakladatelství BizzBooks, 2016, 298 stran.